"Být obléhán zástupem lidí bolí. Ne psychicky, ale fyzicky. Vaše tělo je jako nudle, o kterou se přetahuje deset různých lidí. Oni si to neuvědomují, strašně moc vás milují a prostě vás kus chtějí. Říkají: ´Dostanu z něj kousek, ať už je to jeho tričko, vlasy, obličej, cokoliv.´ Jsou fanoušci, kteří třeba mají trochu mých vlasů. Mohl bych teď přijet do Anglie a oni by mi je ukázali a řekli: ´Tohle jsou tvé vlasy z doby před třemi lety.´ Já bych řekl: ´Jejda.´ Mají je v peněžence. Sbírají vlasy."
Michael Jackson
"Ta tlačenice uvnitř obrovského obchodu s deskami na Oxford Street byla hrozná. Lidé se smáli a brečeli najednou. Naproti mě byl kluk, který držel u ucha telefon a křičel do něho "Mami, tomu bys nevěřila!! Naproti mě stojí Michael Jackson!!! Kdybys ho tak mohla vidět!". Michael k němu přišel a vzal si od něj telefon, do kterého řekl "Ahoj! Kdo tam je? Ano, jsem to opravdu já ..." Další konverzaci Michaela s matkou toho kluka jsem už neslyšel, protože všude kolem bylo tolik povyku. Venku rozběsnění fanoušci skoro povalili starou paní na kolena. Kolem bylo tak 2000 fanoušků a ta paní tam jen tak procházela. Musel to pro ni být otřesný zážitek. Nebudete věřit tomu, co se stalo potom. Michael Jackson je velký muž - než jsem ho potkal, byl pro mě muž - dítě, ale ve skutečnosti má skoro 180 centimetrů a jeho ruce vypadají jak rukavice na baseball. Chytil tu ženu a vedl ji za auta, kde se jí velmi slušně představil. Ta žena, mohlo ji být tak 80, se chovala přiměřeně svému věku a odmítla nastoupit do auta. Když ji tedy Michael vedl ven z davu, povídal jí o svých dětech, jak moc je postrádá.
Pak jsme přijeli na Paddingtonské nádraží, odkud jsme měli jet vlakem do Exeteru. Bylo tam tolik lidí. Viděl jsem Michaela, jak zakopl a oddělil se ode mě a od své ochranky. Najednou byl uprostřed všech těch těl a já ho na chvíli neviděl. Jako v hororu jsem pozoroval, jak se blíží k vlaku, jen chvilku a jeho fanoušci by ho strhli pod kola. Potil jsem se úzkostí, když se objevil a pak hned zmizl za plakáty fanoušků. Utíkali jsme do vozu a já mu pomohl dovnitř. Unaveně zapadl do sedadla s rozcuchanými vlasy. Cítil jsem se tak špatně, že jsem se ani nezeptal, jestli je v pořádku. Michael mě vždycky oslovuje celým jménem. Čekal jsem, že mi řekne "Uri Gellere, málem mě zabili a byla to tvoje stupidní chyba!" Ale to co řekl s velkým úsměvem mě dorazilo. "Jsem v pořádku Uri Gellere. Neboj se. Nezlob se na ty lidi, protože oni nevědí, co dělají a já je mám rád."
Uri Geller, jasnovidec a kouzelník
Zde hledá
Chudinka malej! Ten si teda musel užívat:-( já bych ho neškubala...odnesla bych si ho rovnou celýho:-D proč ne, když to jde po kouskách, půjde to i jinak:-D